O škole
ZUŠ Františka France patří k významným kulturním institucím regionu a svou činností navazuje na bohatou hudební tradici města. Její kořeny sahají do první poloviny 20. století, kdy zde působila soukromá hudební škola Františka France. Oficiálně byla škola založena v roce 1956 a od té doby se stala místem, kde celé generace dětí objevují a rozvíjejí svůj talent.
- V současnosti škola nabízí vzdělávání v hudebním, výtvarném a tanečním oboru. Žáci se věnují hře na hudební nástroje, zpěvu, výtvarné tvorbě i tanci a pravidelně vystupují na koncertech, výstavách a dalších kulturních akcích.
- Výuka probíhá nejen v hlavní budově ve Slavkově u Brna, ale také na pobočkách v Kobeřicích, Otnicích, Holubicích a Křenovicích, což umožňuje dostupnost uměleckého vzdělávání dětem z celého okolí.
- ZUŠ Františka France je otevřeným a podnětným prostředím, kde mohou děti rozvíjet svůj talent, tvořivost i vztah k umění, a zároveň zde nacházejí přátelství, inspiraci a radost z vlastní tvorby.
Historie ZUŠ Františka France
příběh hudby, odvahy a slavkovské tradice
Základní umělecká škola Františka France je dnes přirozenou součástí kulturního života Slavkova u Brna. Jen málokdo však tuší, že její kořeny sahají hluboko do první poloviny 20. století — k člověku, který věřil, že hudba dokáže měnit životy. Tím člověkem byl František Franc, slavkovský hudebník, pedagog a vizionář.
Dnes je ZUŠ Františka France místem, kde se potkává tradice s moderním přístupem k uměleckému vzdělávání. Škola nabízí hudební, taneční a výtvarný obor, aktivně se zapojuje do kulturního života města a stále nese odkaz svého zakladatele — víru, že umění má sílu otevírat dětem svět.
V roce 1922 založil František Franc ve Slavkově vlastní soukromou hudební školu. Její atmosféra byla osobní, rodinná a nesla se v duchu poctivého řemesla i lásky k hudbě. Právě na tuto tradici navázala o více než tři desetiletí později nově vznikající městská hudební škola.
Dne 1. února 1956 byla ve Slavkově oficiálně otevřena veřejná hudební škola. Nešlo o nový začátek, ale o pokračování příběhu, který František Franc započal. Škola postupně rostla, rozšiřovala nabídku a stala se místem, kde se setkávaly generace mladých hudebníků.
Rok 1963 přinesl zásadní změnu: škola získala prostory v Lidovém domě na Komenského náměstí 525. Budova se stala jejím trvalým domovem a prošla řadou úprav, které umožnily rozvoj výuky i pořádání koncertů.
V roce 2001 udělilo Ministerstvo školství škole čestný název ZUŠ Františka France. Byla to symbolická tečka za dlouhou cestou, kterou škola urazila od skromné soukromé učebny až k respektované instituci, jež vychovává hudebníky, tanečníky i výtvarníky.
Za dlouhými desetiletími práce stojí osobnosti, které škole vtiskly charakter:
- Jaroslav Ledvinka (1956–1985) – první ředitel
- Miluše Letecká
- Eva Cupáková (cca 1986–2007) – ředitelka, výtvarnice
- Jana Jelínková (2007-2025) – ředitelka, klavíristka
- Veronika Machainová (2025-dosud) – ředitelka, kytaristka
Od roku 1993 funguje škola jako příspěvková organizace města Slavkov u Brna, což jí přineslo větší samostatnost i odpovědnost.
František Franc
František Franc se narodil 23. ledna 1897 v Žádovicích na Kyjovsku. Dar absolutního hudebního sluchu a vrozená rodová muzikálnost ho vedli k rozhodnutí věnovat se hudbě jako svému povolání. V letech 1913 – 1919 studoval na Varhanické škole v Brně, kterou absolvoval pod vedením Leoše Janáčka, a poté navštěvoval pedagogický kurz nově vzniknuvší brněnské konzervatoře, kde získal aprobaci učitele hudby složením státní zkoušky v roce 1921. V tomtéž roce byl ještě svým předchůdcem Jaroslavem Šerým jmenován druhým varhaníkem chrámového kůru ve Slavkově u Brna, po smrti Šerého se v září 1922 stal ředitelem kůru. V lednu téhož roku mu byl Zemskou správou na Moravě udělen souhlas ke zřízení soukromé hudební školy ve městě. Vyučování bylo zahájeno bezprostředně 1. února 1922. František Franc vedl školu až do svého úmrtí v lednu 1941, a poté se vedení ujala jeho manželka Marie Francová. Když v roce 1955 odešla do důchodu, školu zrušila a v její činnosti od 1. února 1956 pokračovala vzniknuvší státní hudební škola, na niž kontinuálně navazuje nynější základní umělecká škola.
Po svém příchodu do Slavkova u Brna zahájil František Franc široce založenou a rozsáhlou hudební činnost. Jako ředitel kůru se stal sbormistrem Cyrilské jednoty, která byla smíšeným sborem a toto těleso doplnil o poměrně početný orchestr. Na kůru uváděl skladby J. J. Ryby, P. Křížkovského, V. Mýtného, A. Hradila, J. Křičky, F. Kolaříka, A. Vlka a dalších autorů. Narozdíl od svých předchůdců se se svými chrámovými tělesy aktivně zúčastňoval i veřejného koncertního života. S Cyrilskou jednotou se zúčastnil smetanovských oslav v roce 1924, uspořádal večer skladeb P. Křížkovského a L. van Beethovena, s orchestrem nastudoval Smetanovu Českou píseň, se smíšeným sborem díla J. B. Foerstera a jiných českých autorů, s ženským pěveckým sborem kompletní Dvořákovy Moravské dvojzpěvy a mnohá další díla. Po vzniku divadelního souboru Cyrilské jednoty se ujímal též nácviku a řízení hudebních složek četných her se zpěvy a operetních představení. Tato jeho činnost vyvrcholila roku 1940 nastudováním a několikerým uvedením Blodkovy opery V studni.
V roce 1937 se František Franc stal dirigentem Orchestrálního sdružení, které do té doby existovalo pouze jako menší salónní orchestr. Po krátké době je Franc rozšířil na 40- 50členný amatérský symfonický orchestr a zahájil s ním soustavnou uměleckou práci. Zanedlouho byl schopen nastudovat a veřejně uvést takové skladby, jako např. Dvořákovy Slovanské tance, předehry Karneval a Můj domov, IV. větu z Novosvětské symfonie, Smetanovu symfonickou báseň Vyšehrad, úryvky z oper Dalibor, Hubička a podobně. Jen jeho předčasné úmrtí však zabránilo dalšímu vzestupu této činnosti. Svým působením v Orchestrálním sdružení dosáhl vrcholu, který již nikdy nebyl překonán.
Rovněž hudebně pedagogická činnost Františka France byla úctyhodná. Svou soukromou hudební školu záhy rozšířil na ústav, který celému Slavkovsku vychoval řadu instrumentalistů i zpěváků. Někteří z nich pokračovali ve studiích a věnovali se hudbě cele, většina se aktivně zúčastňovala hudebního života ve Slavkově formou členství v amatérských orchestrech a pěveckých sborech až do devadesátých let 20. století. Franc své žáky promyšleně připravoval – redukoval jim party tak, aby mohli brzy zasednout do orchestru vedle zkušenějších hráčů a získával je tak pro tuto činnost mnohdy na celý život. Poměrně vyspělé slavkovské hudební amatérské hnutí ve 2. polovině 20. století by tak bez základu, který mu vložil František Franc, bylo nemyslitelné.
Jako Janáčkův žák se pochopitelně věnoval i skladbě. Pro potřeby své školy zkomponoval klavírní cyklus Dětský koutek a Podzim i řadu dalších skladbiček, dále pak drobnější i rozsáhlejší skladby chrámové a četné hudební složky divadelních her.
I když působil František Franc ve Slavkově pouhých dvacet let (od roku 1921 do svého úmrtí 31. ledna 1942), stal se nesporně největším slavkovským muzikantem 20. století.